V daném případě jde o rozmáhající se praxi, k Ústavní soud popírá svou úlohu ochrany ústavnosti pod záštitou minimálních zásahů do rozhodování nižších soudů v rodinných věcech. Nedostatečným odůvodněním již ústavní soud už sám o sobě porušuje právo na spravedlivý proces. Agonický odstavec odkazů na povšechnou judikaturu Ústavního soudu opravdu není odůvodněním rozhodnutí v konkrétní věci. Bez zastoupení a bez opětovného provedení dokazování nemůže odvolací soud změnit rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud by neměl porušovat něco, co má chránit. Zajímavé jsou zde i odkazy odvolacího soudu na různé studie, které mohou spíše vyjadřovat osobní názory soudu, než podpořit pravomoc, na základě které odvolací soud rozhodoval o střídavé péči.